Babička

       

   Dnes má narozeniny moje babička. Babička Vlasta. Jediná babička, kterou jsem měla tu čest a štěstí poznat. Žena s tím největším srdcem. Vzala za své životní poslání se rozdat. Snad jediný člověk, u kterého jsem nikdy nezažila, že by bral. Dává lásku a je tu pro všechny. Viděla jsem za 28 let svého života díky ní tolik dobra. 

Nedělní výlet: Hrad Kost

Neděle jsou vzácné. Na každou neděli se můžeme těšit. Každou neděli máme tátu doma. :)
A tak, když už konečně začalo léto a my se zbavili nosní odsávačky, jsme si vyrazili. Hurá na výlet!

 
     Autem jsme se dostali do Sobotky (Český ráj), zaparkovali na náměstí a dali se po žluté směr hrad Kost. Trasu jsem měla z domova nastudovanou, mapu v mobilu, hned na náměstí ukazatele, pohodička.

     První výšlap, druhý výšlap, výhledy.. a zjistili jsme, že sice jdeme správně po žluté, ale z druhé strany. Tudy jsme se měli vracet. :D Tolik k mému orientačnímu smyslu. Nakonec jsme ale zjistili, že ještěže tak! Druhá strana, kterou jsme se pak vraceli, byla nekonečně dlouhá a nudná ulice (což už na konci nevadilo). Tady byl začátek přece jen romantičtější.

(ne)Plánujeme!

     To si takhle naplánujeme, že až po třech měsících přijede mamka, tak ji (a i sebe) vyvedeme za kulturou, do divadla...
... den před slavnostním večerem dítě dostává antibiotika...

...To si takhle naplánujeme velké rodinné grilování, kdy se mají sjet úplně, ale úplně všichni...

... v den akce se probudíme a prší. Hodně prší. V lednici máme spoustu jídla a do bytu 2kk opravdu všechny nenarveme. My jíme a zbytek rodiny hladoví...

...To si takhle naplánujeme odpoledne, večer a i celou noc jen spolu, my dva a žádné dítě. Dítě pohlídá hodná tetička...

...dva dny před onemocní obě děti hodné tetičky...

Dovolená

V květnu existují tři skupiny lidí:

1.) Ti, kteří se začínají těšit na plánovanou (zahraniční) dovolenou.
2.) Ti, kteří si začínají plánovat (zahraniční) dovolenou.
3.) Ti, kteří ví, že na žádnou (zahraniční) dovolenou letos (ZASE) nepojedou. :D


Jojo, kde jsou ty časy, kdy se jelo v zimě do Alp a v létě k móři. :)

Začátek

Nevím už, jak jsem vnímala obyčejný den bez přítele a bez dcery. Asi jako nudný. Pořád se muselo něco dít. Kamarádi, výlety, koncerty, výstavy, kino, jít na jedno (anebo dvě, tři :) ). Bylo mrhání časem (a životem) nedělat přes den nic (i když i to je někdy příjemné, že?). Nedělat nic nevadilo, pokud byl člověk společensky unaven z předchozího večera. To mi ale bylo většinou špatně. Tím si asi projde každý a rozhodně na to období s úsměvem vzpomínám. Jedna velká párty, neustále obklopená lidmi. Spoustou lidí. Kamarádů, známých i náhodných kolemjdoucích. Hlavně jsem nechtěla být sama. Tedy většinou. Jelikož je mojí vášní četba, strávila jsem i spoustu času nad knihami. Jen mě nikdy nebavilo nemít nic v plánu.

To jsem já a on. :)