Začátek

Nevím už, jak jsem vnímala obyčejný den bez přítele a bez dcery. Asi jako nudný. Pořád se muselo něco dít. Kamarádi, výlety, koncerty, výstavy, kino, jít na jedno (anebo dvě, tři :) ). Bylo mrhání časem (a životem) nedělat přes den nic (i když i to je někdy příjemné, že?). Nedělat nic nevadilo, pokud byl člověk společensky unaven z předchozího večera. To mi ale bylo většinou špatně. Tím si asi projde každý a rozhodně na to období s úsměvem vzpomínám. Jedna velká párty, neustále obklopená lidmi. Spoustou lidí. Kamarádů, známých i náhodných kolemjdoucích. Hlavně jsem nechtěla být sama. Tedy většinou. Jelikož je mojí vášní četba, strávila jsem i spoustu času nad knihami. Jen mě nikdy nebavilo nemít nic v plánu.

To jsem já a on. :)