První se budu rozplývat nad hospůdkou a nad jídlem. Pohoda. A to doslova. Hospůdka Pohoda a naprostá pohoda. Výhled na hrad, zurčení potoka, dítě spí ve stínu, my máme čas ochutnat pivo, domácí levandulovou i bezinkovou limonádu, již zmíněné burgery. Jak jsem už psala v prvním výletovém článku, tak jídlo (aspoň teda u nás) udělá hodně. A když je výborné a kvalitní jídlo, ten výlet je prostě o něco lepší. :)
Hned vedle hospody teče potok, kam za parných dní dávají jeden stůl s židlemi. Sundáte boty, pijete, jíte, odpočíváte.. To teprve musí být, těším se moc, až v létě vyzkoušíme!
Chtěli jsme se projít (ať jenom nejíme) a lákalo nás lesní hřiště Křivoklát. Bylo vedro, takže plán schovat se v lese vypadal mile. Čekal nás tedy kopec, dlouhý a strmý kopec, ale nic, uf, co bychom nezvladli (o kočár se střídáme, kam se poděl muž gentleman?!).
Ale už jsme v lese, kde je příjemný stín, přicházíme na první hřiště, čekali jsme takhle v neděli davy, ale na hřišti asi jen tři děti, vypadá to slibně. Vyndavám malou z kočárku a...ajajaj...kde že má to dítě boty??
Že by v autě? Jak v něm usnula, tak jsem jí je sundala, aby se nepotily nohy a boty hodila někam pod sedadla.. Pak jsme ji spící přenesli do kočárku.. Pak ve vodě chodila bosa.. Pak do kopce seděla v kočárku..
Nene, úplně v klidu, stejně frčí barefoot, dávám malý ponožky, protože úplně naboso se jí po šiškách chodit nechce, a tvářím se, že přesně takhle jsem to chtěla. Má drahá polovička se tváří, že jsme chudáci, co nemaj ani na boty.
Žádný stres. Je to paráda nemuset se nikam honit, naslouchat zvukům přírody. Docela bych ještě svlažila rty. I kdyby teplou vodou. Joo, kdyby teplou. My neměli pro jistotu žádnou!
Pak nastala chvilka obviňování, kdo že to měl do lahve natočit čerstvou vodu a kdo tam tu láhev zapomněl (já to nebyla a dvouleté dítě taky ne :D ). Tato krátká debata končila větou: "Takže nemáme pití." K téhle poslední větě se přichomýtla naše dcera a začala se dožadovat pití.
To už se nešlo tvářit, že jsem to takhle plánovala, jsme chudáci, co nemaj nejen na boty, ale ani na pití. Vzali jsme kočár a běželi PRÝ logicky nejkratší cestou (no nevim, nevim) hledat vodu.
Cesta na hrad nebyla úplně nejkratší a během ní naše žízní vysílené dítě volalo: "Pití, pití, veliké pití, koupíme VELIKÉ pití!" Jsme rodiče roku fakt.
Hrad je naše spása! Restaurace na hradě zavřená. Nikde žádná louže. Všiml si mě pán, jak něco hledám (aspoň kapku). "Vy se jdete podívat do žaláře?" Hm, leda bych se tam zavřela za trápení dětí žízní. A pak mi věnoval svojí prázdnou petku! Dobrý člověk ještě žije!
Do té jsem na záchodech natočila hodně veliký pití a to na sebe malá vzápětí celý vylila a už vážně začala být hysterická (a nejen ona). Takže pokus číslo dvě a suchý tričko naštěstí máme!
A zpět na Pohodu do pohody, kde jsme nad litrem limonády zhodnotili, že sem stejně ještě pojedeme, když je tu tak krásně, takže vůbec nevadí, že jsme v tom lese moc dlouho nepobyli. :)
Podle mne vcelku povedeny vylet ;-) :-) a zajimavy tip, diky za hezky clanek
OdpovědětVymazat