Ostrava - část třetí - Gardenfood festival

     V Ostravě se konal Garden food festival a na festivalu měl stánek i podnik, kde vaří můj muž, tak jsme se vydaly ho pozdravit. Opravdu jen pozdravit a zamávat, protože fronta u nich (a i u většiny stánků) byla nekonečná. Ne že bych s malou vyhledávala místa, kde je třeba se prodírat davy, ale ten den večer už jsme odjížděli směr Praha a já nechtěla přijít o Dolní oblast Vítkovice, kde se akce konala. Nakonec jsme si našly i místo v trávě, rozložily deku a jen chodily pro drinky a degustační talířky.) A dobré to bylo!

   
      Věděla jsem, že Ostrava je plná komínů a že někde mezi nimi se koná například Colours of Ostrava a spousta dalších akcí (třeba food festivaly :)), ale takovýhle monstrózní kolos jsem nečekala. Rozhodně impozantní. A prorezivělé.)
     Jde o rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren (černouhelný důl, koksovny a vysoké pece). Ostravské Hradčany. Nevím, jestli bych chtěla v Ostravě být (anebo žít), když byly pece a výroba železa v plném provozu. Provoz pecí byl ukončen roku 1998 a chvíli se zvažovalo, že areál bude srovnán se zemí, nakonec byl ale prohlášen za národní kulturní památku a oblast je dokonce zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví. Koná se tu celoročně množství akcí a zpětně jsem koukla na web a zjistila, že je tu možnost placených prohlídek. Jsem ráda, že jsem to tu viděla, pro město je tato dominanta jako pro Prahu Pražský Hrad.
¨

     Co se týče jídla, pár front jsem vystála a pochutnaly jsme si (burger, tatarák z lososa, syrečkové rizoto, argentinské hovězí, domácí zmrzlina), na eko kole jsem si vyšlapala smoothie a nechyběl ani sváteční aperolek, drink letošního léta.)
     U východu mě ještě zaujal celkem nenápadný stánek s mladými kokosy a dalšími kokosovými výrobky. Ten mladý kokos jsem nikdy neviděla (na fotkách z dovolených (né z těch mých :D ) jsem teda viděla pár koktejlů v hnědých (starých? :D) kokosech). Tady v tom bylo 0,4dcl výborné osvěžující kokosové vody. TOP!

Celé Česko čte dětem

 
     U kokosů jsem se trochu sekla a ehm, nestihla vlak domů (o vteřinu, fakt jsem s kočárem po tom nástupišti běžela a vtom se začal vlak pomalu rozjíždět..). V něm jsem měla rezervovaná místa. A jelikož neděle a jelikož všichni v neděli někam jedou, tak se pro nás našla poslední dvě volná místa v pendolinu, které odjíždělo v šest (tedy o hodinu později). To jsme sice stihly, ale nebylo to úplně to pravé ořechové. Přeci jen se dvouletým dítětem bych ocenila (a asi nejen já) soukromí kupéčka. No bohužel, přežili jsme my i oni a ten malej skřítek, jak jinak, nezamhouřil během skoro čtyř hodinové cesty domů oka. :D  Tam vytuhla během minuty..

Tak sbohem Ostravo!